Srí Lanka #5 – poslední dny na Srí Lance

Kandy

Minulý článek byl o cestě vlakem z Elly do Kandy. Ta nakonec trvala skoro 8 hodin a byla opravdu vyčerpávající.
Byli jsme fakt rádi, že už konečně vystupujeme a můžeme se trochu projít. Na nádraží v Kandy nás hned klasicky začali nahánět tuktukáři, ale nedali jsme se a pěšky jsme se vydali hledat naše ubytování, který nemělo být daleko. Daleko opravdu nebylo, za to bylo pěkně v kopci.
Po chvíli hledání, který je ten správný dům, jsme ufunění a upocení dorazili na místo. Tentokrát jsme přes booking zakotvili zase v nějakém homestay, tedy u někoho doma.

Upřímně nás Kandy jako takové ani moc nezajímalo, ale nechtěli jsme se po už tak dlouhé jízdě vlakem ještě přesouvat do Dambully, kam vedly naše kroky následující den.

V Kandy jsme se proto šli k večeru jen projít k Bahirawakanda Temple, který byl kousek od našeho ubytování.
U vstupu do areálu si musíte zout boty a zahalit si nohy a ramena. Naštěstí tu půjčují sarongy, a tak i nás pustili dovnitř. Vstupné do areálu je 250 rupií za osobu (cca 32Kč).
Kromě bílé sochy Buddhy, která je vysoká necelých 27m a patří mezi jedny z největších na Srí Lance, tu na vás čeká i krásný výhled na celé město.

 

Vzhledem k nefungující klimatizaci jsme neměli moc příjemnou noc, proto jsem se hned brzy ráno vydali asi 70km severně od Kandy – do Dambully.

Dambulla

Dambulle cestovatelé zastavují zejména z jednoho hlavního důvodu a tím je návštěva míst Sigiriya a Pidurangala. A přesně to byl důvod i naší návštěvy.

Rozdrncaným autobusem jsme dorazili na naše další, ještě skromnější ubytování. Teď už jsem byla opravdu hodně unavená a neuměla jsem si ani představit, že za chvíli mám absolvovat výlet na Pidurangala Rock. Chtěli jsme ho ale stihnout ještě ten den a druhý den vyrazit do Negomba, kde už jsme měli v plánu jen odpočívat před odletem ze Srí Lanky.

Asi hodinku jsem si teda zdřímla a pak jsme vyrazili.

Sigiriya a Pidurangala Rock

Sigiriya je obrovská skála, která vyčnívá z jinak velmi ploché krajiny a je naprosto nepřehlédnutelná. V překladu Sigiriya znamená Lví skála a je to v podstatě skalní chrám, který je zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO a je častým cílem turistů přijíždějících na Srí Lanku. To se bohužel odráží i na ceně vstupného, které je 30USD, což je na místní poměry opravdu hodně. Srílančané ale za vstup platí jen pár rupií.
Naproti ní je skalní monument Pidurangala Rock, ze kterého máte celou Srí Lanku včetně Sigiriye jako na dlani!

My jsme se rozhodli navštívit pouze Pidurangalu.

Od centra Dambully se k areálu Sigiriye i Pidurangaly dostanete za zhruba půl hodiny. Samozřejmě se tam dá dostat autobusem, ale my jsme se po chvíli rozmýšlení nakonec rozhodli pro tuktuk. Po posledních dnech jsme byli čím dál víc unavení a upřímně jsme těch jízd autobusem měli až až. Navíc to tuktukem bylo mnohem rychlejší. Tuktukář nás zavezl až na místo a tam na nás čekal než jsme se vrátili, aby nás zase zavezl zpět.

Před výstupem na Pidurangala Rock jsme zaplatili vstupné 500 rupií/osoba (cca 64Kč), zuli jsme si boty, půjčili pokrývku přes nohy a vyrazili jsme. Bez bot a zahalení musíte jít jen kousek, protože cesta nahoru na skálu vede přes jedno posvátné místo. Za ním se zase obujete a pokračujete v cestě.
Výstup nahoru na skálu nám zabral zhruba 30 minut, chvíli hopsáte lesem po kamenných schodech a těsně před vrcholem vás čeká několik velkých balvanů přes které se musíte dostat nahoru. Tady jsem se popravdě trošku bála, ale nebylo to nic strašnýho. Vylezli tam úplně všichni 🙂

To, co na vás čeká nahoře stojí za tu námahu!! Ani nemám slova, kterýma ten výhled popsat.

 

Vydržela bych se kochat hodiny, ale to by nesmělo tolik pražit sluníčko, protože jinak to nahoře bylo jako v sauně.
Dostat se zpět dolů bylo ještě rychlejší než nahoru, a tak na nás tuktukář nemusel ani dlouho čekat.
Cestou zpět nás ještě chtěl vzít do botanické zahrady, ale jeho nabídky jsme odmítli. Bylo nám totiž jasné o co tu jde…
Většinou to totiž funguje tak, že vám tuktukář zařídí návštěvu, vy si prohlédnete krásnou zahradu (myslím, že vám udělají i krátkou masáž) a pak se očekává, že si tam zakoupíte jejich předražené produkty, ze kterých má tuktukář nějakou provizi. Tomu jsme se chtěli vyhnout, a tak jsme se nechali zavést k dalšímu posvátnému místu – Golden Temple of Dambulla.
Jedná se o krásnou zlatou sochu Buddhy, která je vysoká 30m a je jednou z největších soch Buddhy na světě.

 

Po další noci bez klimatizace jsme se ráno co nejdřív vydali na cestu do Negomba, kde už jsme měli v plánu jen odpočívat a nabrat energii na odlet ze Srí Lanky směrem do Thajska. A tak jsme taky udělali. Užívali jsme si klimatizovaného pokoje a spánku a ven jsme chodili většinou jen pro něco k jídlu.

Dojmy

Musím se přiznat, že už jsme se na odjezd docela těšili. Poslední dny byly poměrně náročný a my už jsme začínali být trošku vyčerpaní. Taky jsme se začali těšit na změnu prostředí, kultury i jídla 🙂

Za ten necelý měsíc jsme na Srí Lance poznali hodně míst a myslím si, že jsme dokázali k místní kultuře přičichnout jak jen to šlo.
A jsme za to ohromně vděční!
Srí Lanka byla překrásná. Jedna z nejkrásnějších zemí, které jsme kdy navštívili.
I přesto, že po příjezdu to vypadalo celkem divoce, brzy jsme si na místní kulturu zvykli a po tom, co jsme se dostali více do středu Srí Lanky a poznávali krásy přírody, který tahle země nabízí, jsme se do ní zamilovali.
A ze všeho nejvíc nás asi překvapila opravdu upřímná pohostinnost a laskavost místních lidí, kteří byli vždycky nápomocní a moc milí.

 

Tak děkujeme Srí Lanko!

Moc jsme si tě užili a snad tě ještě někdy navštívíme.

 

Napiš svůj názor

  • 189 31
  • 80 6
  • 61 3
  • 18 0
  • 84 2
  • 55 4
  • 47 7
  • 39 1
  • 69 8
  • 27 2
  • 189 31
  • 80 6
  • 61 3
  • 18 0
  • 84 2
  • 55 4
  • 47 7
  • 39 1
  • 69 8
  • 27 2
  • 119 3
  • 61 5