Srí Lanka #1 – jihozápadní a jižní pobřeží

Naše několikaměsíční cesta po JV Asii začíná v zemi čaje, koření, bohaté kultury a rozmanité přírody – na Srí Lance.
Srí Lanka je ostrovní stát, který je rozlohou o něco menší než Česká republika, za to má jednou tolik obyvatel, co ČR. Úředním jazykem je sinhálština a nejrozsáhlejším náboženstvím je buddhismus.
Poslední dobou o ní slýchám čím dál častěji a vůbec se nedivím, že ji navštěvuje tolik cestovatelů/turistů. Je to překrásná země, která má rozhodně co nabídnout.

Příjezd

Naše cesta začala příletem na letiště (Bandaranaike International Airport) nedaleko hlavní metropole Srí Lanky – Kolomba. Hned tam na nás s otevřenou náručí čekalo nespočet taxikářů. Pokud cestujete low-budget tak jako my, odolejte jim. Pokud na Srí Lanku jedete na dovolenou, nepočítáte každou korunu a chcete všechno co nejpohodlněji a nejjednodušeji, jeďte taxíkem.
Východ z letiště se nabízí dvěma východy, východ S1 a S2. Oba vás v podstatě vyplivnou na stejném místě, ale východ S2 je o něco hezčí a jakmile z něj vyjdete, čeká vás o něco klidnější a příjemnější vstup do této nové země. Je to sice maličkost, ale kdo nedá na první dojem, hm?

Chvilku nám trvalo než jsme se zorientovali, ale pár metrů od východu z letiště jsme nakonec narazili na autobus, který jel do Kolomba (č. 187).
Poprvé jsme se setkali s asijskou dopravou a byl to teda zážitek. Nevěřícně jsem koukala z ušmudlanýho okna a nevěděla jsem, jestli se mám spíš bát nebo smát. Z autobusu jsme v Kolombu šli rovnou na vlakové nádraží a jeli do Bentoty.

 

 

 

Než přijel náš vlak, sledovali jsme projíždějící vlaky a samotné čekání na nádraží tak bylo dalším setkáním s opravdovou Srí Lankou. Vlaky plné lidí vždycky jen krátce zastavili, místní ještě téměř za jízdy vyskákali z vlaku, nádraží se najednou zaplnilo a za krátko bylo zase poloprázdné, než přijel další vlak. Zase jsem tak trochu nevěřícně pozorovala okolí a říkala si noo Juldi, máš se na co těšit.

Cesta vlakem byla v pohodě. Dokud se vlak nerozjel, bylo v něm docela horko, ale potom už otevřenými okny foukal vítr, což bylo o něco příjemnější (i když pokud nosíte kontaktní čočky, moc ideální to není). Po pravé straně jsme míjeli srílanské domky lemující železniční trať. Jejich obyvatelé často seděli vedle zchátralého domu, povídali si, vedle nich si hrály děti a na hromadě kamení (nebo třeba rozházené na střeše) se sušilo prádlo.
Po levé straně jsme míjeli pobřeží – oceán a palmy.

Welcome to Sri Lanka, the land of contrasts.

Na nádraží v Bentotě jsme nasedli na náš první tuktuk a další zážitek byl na světě. Ta místní doprava je prostě neuvěřitelná. Jeden troubí před váma, druhej za váma, předjíždí vás zprava, zleva, málem vás smete rozvrzaný autobus, ale tuktukář se směje od ucha k uchu, takže je asi všechno v naprostým pořádku.

Cestou na ubytování jsme se ještě zastavili koupit sim karty s daty (operátor Dialog), a i když tuktukář neměl páru, kde je naše ubytování (přestože tvrdil, že rozhodně ví, kam jet), nakonec nás zavezl na správné místo. Ještě nám teda nezapomněl nabídnout několik dalších možností, kde se ubytovat, ale zůstali jsme u toho, co jsme měli zabookované předem.

Tohle nám ze začátku na Srí Lance trošku trvalo. To rozpoznat, jestli nás chtějí využít pro svůj prospěch nebo nám chtějí opravdu pomoct. Asi jsme na to tak nějak zvyklí z ČR? Že za dobrým skutkem musí vždycky něco být…na tu obezřetnost, aby nás někdo nepodvedl…who knows.

Každopádně po pár dnech jsme zjistili, že lidi jsou opravdu milí a myslí to s náma fakt skoro vždycky dobře!

Bentota

A teď zpátky k Bentotě. Vlastně se konkrétně jednalo o město Aluthgama. Ubytování jsme měli přes booking.com zamluvené předem, ale i tak jsme se tam jeli podívat s tím, že jestli se nám nebude líbit, půjdeme hledat něco jiného. Ve finále jsme ale byli tak unavení, že bychom to podle mě vzali, i kdyby to byla chýška někde v lese. Dokonce jsme si domluvili i lepší pokoj s terasou, takže nakonec super. Jen za klimatizaci paní chtěla celkem vysoký poplatek, tak jsme si řekli, že to zvládneme bez ní, což tak super nebylo. Když jsme si ji na poslední noc zaplatili, po chvíli přestala fungovat 😀 Taky tam bylo v noci dost komárů, takže jsem po třech dnech odjížděla s 28 štípanci. Nevadí.

Aluthgama byla první město, které jsme na Srí Lance navštívili a myslím, že nám poskytla kvalitní pohled na takovou ‚raw‘ Srí Lanku. Moc turistů jsme nepotkávali, za to místní se k nám často po cestě třeba do obchodu přidávali a vyptávali se. Ale jak už jsem říkala, ze začátku jsme byli ještě docela obezřetní.
Poprvé jsme tu ochutnali pravé srílanské jídlo – rice and curry, který mě tak pálilo, že jsem z něj měla ještě několikrát poté slzy v očích. Navštívili jsme tu první posvátné místo – Kande Viharaya Temple, kde je velká socha růžového Buddhy a taky jsme byli na Bentota Beach, což je opravdu krásná, velmi dlouhá písečná pláž.

První zážitky na Srí Lance byly popravdě docela crazy, ale věděla jsem, že jednak ještě navštívíme dost jiných míst, kde se můžou věci lišit, ale taky to, že si určitě brzo zvyknu. Na ten hluk, chaos, nepořádek, smrádek, na odlišný lidi, chutě a prostě úplně jinou a pro mě zcela novou kulturu. A taky, že jo.

Galle

Po třech dnech v Aluthgamě jsme se vlakem přesunuli níž, do Galle. Galle je považováno za jedno z nejhezčích měst na Srí Lance, a to hlavně jeho stará část, kde se nachází mohutné hradby a historické ulice. Jednou z nejvíce navštěvovaných částí je čtvrť Fort, kde je populární maják a pěkný výhled na Indický oceán. Galle je unikátní svojí architekturou. Nepřipadáte si tu totiž jako v Asii, ale spíš jako v Holandsku. Základy města totiž položili Portugalci, ale vládu potom převzali právě Holanďané a poté Britové. V Galle je proto hodně kostelů, koloniálních domů, muzeí apod. Od roku 1988 je město zapsáno na Seznamu světového bohatství UNESCO, takže za návštěvu určitě stojí!

 

 

 

Z ubytování jsme jeli poblíž k Fortu místním autobusem, takže nás cesta vyšla oba dohromady asi na 3Kč. Kdybychom jeli tuktukem, zaplatili bychom asi okolo 30Kč, ale chtěli jsme si vyzkoušet cestu autobusem pro místní.
Do prvního busu jsme se nevešli, druhý nám ani nezastavil a do třetího jsme se konečně nacpali. Stáli jsme v rozviklaným autobuse přimáčknutí jeden na druhýho u neexistujících dveří, pevně jsme se drželi upatlaných tyček po kterých nám klouzaly zpocený ruce a i když to byl teprve čtvrtý den na Srí Lance, ničemu jsme se nedivili. Usmívali jsme se jeden na druhýho a to, co by pro mě doma byla skoro noční můra, jsem si tady docela užívala. Autentický zážitky, to jsem přece chtěla!

Celkově jsme ale na Galle bohužel neměli moc štěstí. Stačili jsme projít pár ulic, prohlédnout si okolí majáku a hradby a pak přišel velký slejvák. I tak jsme ale nasáli takovou příjemnou dovolenkovou evropskou atmosféru. Roztomilý uličky, plno kaváren, restaurací a obchůdků. Říkali jsme si, že na Srí Lance budeme ještě dost dlouho a příležitostí užít si jejich kuchyni bude až až, a tak jsme neodolali a zašli si na vynikající wafle.
Před deštěm jsme se pak schovali do obchůdku se zrmzlinou, kde jsme si dali kávu, která je na Srí Lance docela vzácnost. Hlavně teda dobrá káva, tu tam moc často nenajdete. Když jsme majiteli řekli, že jsme z Česka, přinesl nám ukázat vzkazy od hostů z ČR, kteří ochutnali jeho zmrzlinu. Nevím přesně proč, ale vždycky to tak nějak mile potěší, když je někde česká vlajka, nějaký nápis, vzkaz a tak.

 

 

Matara

Z Galle jsme druhý den přejeli ještě víc na jih do města Walgama, které se nachází v oblasti Matara. Tam jsme zůstali 10 dní, pracovali a odpočívali.

Prvních pět dní jsme bydleli ve Villa Aviksha, dalších pět dní jsme zůstali ve Villa White Stallion. Ubytování jsme na Srí Lance sháněli přes booking.com nebo agoda.com, tyhle portály jsme ale využívali hlavně k tomu, abychom se podívali, jaké jsou v dané oblasti možnosti. Většinou jsme si vytipovali několik míst a na ty jsme se potom šli podívat osobně a snažili jsme se dostat na nižší cenu. To ve většině případů fungovalo.

Villa Aviksha je blízko pláže, takže jsme to měli jen pár kroků k restauracím a barům na pláži, což zní sice skvěle, ale každý den jsme si jídla za jejich ceny dopřávat nemohli. Vydávali jsme se proto většinou na druhou stranu, na rušnou ulici, kde se nám nejblíž našemu ubytování osvědčil podnik Bake n‘ Take. Chodili tam zejména místní (což je vždycky dobré znamení), jídlo tam bylo chuťově dobrý a obvykle nám oběma stačila jedna porce, takže nás oběd vyšel třeba na 38Kč.
Nedaleko naší vily jsme taky narazili na příjemnou kavárnu – Coffee Point, kterou shodou okolností vede češka, takže se tam můžete zastavit nejen na dobrou kávu nebo bramborák, ale taky pro rady kam v okolí vyrazit apod.

Welligama

A víte, čím je populární jih Srí Lanky?
Ano, jsou to krásné písečné pláže, ale hlavně surfování! Takže co by to bylo za návštěvu Srí Lanky, kdybychom to nezkusili?
Autobusem jsme si zajeli do Weligamy, kde je jeden surf house vedle druhýho. Na doporučení paní z Coffee Pointu jsme si vybrali Surfmanii a zaplatili si tam naši první lekci surfování (2,5 hodiny, cca 300Kč/osobu).

Já jsem ještě ten den hodně váhala, jestli to zkusit nebo ne, protože jsem se toho docela bála, ale nakonec zvědavost přece jen zvítězila. Překonala jsem svůj strach a zkusila jsem to! A oba jsme byli nadšení.

 

Nejdřív nám náš instruktor na souši ukázal, jak si na prkno lehnout, jak pádlovat a jakým způsobem se postavit. Popsal nám jak se čemu na prkně říká a jak s ním manipulovat. Potom jsme šli do vody a zkusili to „naostro“…někdy vlastně fakt skoro naostro…ty vlny ale mají sílu! 😀

No a šlo to! Stoupli jsme si a několik vln se nám podařilo sjet hned na první pokus. Ten pocit byl fakt pecka.

Druhej den mě teda bolely svaly o kterých jsem neměla ani tušení, že používám, ale za pár dní jsme do Weligamy jeli znova. Honzovi to šlo jak po másle! Mně trošku míň než jemu, ale prej dobrý 🙂
Tak snad se nám během naší cesty podaří to ještě párkrát někde zkusit!

Mirissa

Na jihu jsme se taky zajeli podívat na Mirissa beach. Krása! Nejdřív jsme se zašli podívat na Coconut Tree Hill a od něj jsme pak šli podél oceánu až k Mirissa beach. Vyšli jsme si tam na takovou malou vyhlídku, prošli jsme se po pláži, dali si drink, chvíli se opalovali, zašli jsme si na oběd a už nás začalo pálit tělo…au, ten den jsme to fakt přepískli 😀

 

Zdá se, že pláží a vody už bylo dost. Nejvyšší čas vyrazit do vnitrozemí.

 

 

Co jsme projeli?

Colombo – Bentota/Aluthgama – Galle – Walgama/Welligama/Mirissa

What’s coming?

Udawalawa – Ella – Kandy – Dambulla – Negombo

Keep reading, the best is yet to come!

 

 

Byli jste na Srí Lance? Co se vám na ní nejvíc líbilo a co naopak vůbec?
Láká vás Srí Lanku navštívit nebo vás neoslovila? 

Napiš svůj názor

  • 105 2
  • 57 5
  • 92 11
  • 58 7
  • 66 4
  • 71 12
  • 56 5
  • 68 4
  • 77 5
  • 107 4
  • 105 2
  • 57 5
  • 92 11
  • 58 7
  • 66 4
  • 71 12
  • 56 5
  • 68 4
  • 77 5
  • 107 4
  • 58 3
  • 47 1