Ho Chi Minh City

Do vietnamské kultury nás zasvětilo největší vietnamské město Ho Chi Minh (HCMC), které svou velikostí nabízí spoustu možností k vyžití. Je tu pochopitelně velké množství míst, kde můžete poznávat chutě vietnamské kuchyně, dát si tradiční kávu ve vietnamském stylu, výborné ovocné smoothie nebo zajít na pivo. Mimo bary, kluby a obchodní domy jsou tu také zajímavá muzea, kostely a další památky.

My jsme zvolili takový mix zkoumání místního života, a to procházkami po městě a lokálních trzích, návštěvami pouličního občerstvení a kaváren, v kombinaci s návštěvou muzea, kostelů a pár dalších „must-visit” míst.

 

Místní trhy jsou vždycky zajímavá podívaná. Na zeleninu a ovoce paráda, ale to množství syrového masa, ryb nebo žab stažených z kůže…to už není nic moc 😀  všude poletují mouchy, tlačí se na vás kolemjdoucí, projíždějí kolem vás skútry a celé místo upřímně moc příjemně nevoní. Je to ale součást místního života a kultury, a tak je to třeba brát.

Jídlo seženete v tomto velkoměstě na každém rohu, a i když často nevíte, co vám přistane na talíři a jestli vám to zrovna bude nebo nebude chutnat, hlady rozhodně neumřete. A pokud jste fandové vietnamské kuchyně už teď, budete pravděpodobně v sedmém nebi 🙂

 

 

Protože jsme byli ve Vietnamu zrovna v období Velikonoc, navštívila jsem na květnou neděli katolický kostel a vyzkoušela si zažít vietnamskou mši. Kostel mě nejdříve zaujal svým vzhledem, a po procházce kolem mě ohromil i krásným okolním areálem. Při mši jsem pochopitelně nerozuměla ani jednomu slovu, ale zážitek to byl pěkný!

 

 

Jedno z nejvýznamnějších míst je jednoznačně War Remnants Museum – muzeum války. To nabízí pohled na válku ve Vietnamu, která probíhala mezi lety 1955-1975 konfliktem mezi severním a jižním Vietnamem. Její následky byly samozřejmě milionové ztráty na životech nejen vojáků, ale taky civilistů i rozsáhlé ničení přírody po celé zemi. Vzhledem k použití chemických zbraní, jsou následky viditelné až dodnes. Bohužel nejen u občanů, kteří válku zažili, ale také u těch, kteří se do oblastí zasažených roztokem zvaným Agent Orange nastěhovali až po válce, a také u dětí narozených až po ukončení používání této látky.

Je rozhodně zajímavé si o této události přečíst alespoň základní info a při návštěvě HCMC muzeum navštívit. Asi z něj nebudete odcházet s úsměvem na tváři, ale spíš husí kůží na zádech, možná i se slzami v očích. Myslím si ale, že je dobré i o těchto krutých událostech vědět.

 

 

Další často navštěvované místo je centrální pošta, která je pozůstatkem francouzské koloniální éry a byla prý navržena Gustavem Eiffelem (někde jsem se dočetla, že je to jen lákačka pro turisty, tak kdo ví, kde je pravda). Každopádně krásný a zajímavý interiér stojí za návštěvu.

 

 

Nedaleko centrální pošty je další pozůstatek koloniální éry – katedrála Notre Dame, která byla bohužel během naší návštěvy zavřená.

 

 

Těch pár dní, které jsme v Ho Chi Minhu strávili jsme věnovali procházkám po městě, pokukováním po rušných ulicích a místních obyvatelích. Zkrátka seznamováním a sžíváním se s místní kulturou, která nás doprovázela ještě další tři týdny.

 

 

Ubytování jsme rezervovali přes Airbnb a měli jsme krásný čistý pokoj v centru města. V budově bylo několik pronajímaných pokojů a společné prostory – kuchyň s obývákem a ve vrchním patře také prádelna, kterou jsme vždycky s nadšením uvítali.

 

V pondělí 15. dubna jsme nasedli na vlak a z Ho Chi Minhu se přesunuli do pobřežního města Mui Ne na jihovýchodě Vietnamu.

Tak o tom zase příště!