Deník začínající učitelky #3

15.11. 2018

Uplynul další měsíc, a tak mám za sebou jeden a půl měsíce jako učitelka angličtiny. Studenti v jazykovce se nemění a každý týden učím ty stejné. Na rozdíl od toho přes italki učím neustále někoho novýho a mám jen pár stálých studentů. Jedním z nich je učitelka z Číny, druhý je Japonec žijící v Německu, kterého neučím angličtinu, ale pomáhám mu s češtinou, stejně tak jako třetímu studentovi, kterým je Rus.

Online výuka mě začíná hodně bavit! Nejen kvůli tomu, že si můžu sedět v pohodlí doma, což je právě teď, když se zhoršuje počasí, naprosto super! Ale taky kvůli tomu, jaký různorodý lidi mám možnost poznávat.
Celkově bych řekla, že jsou pro mě lekce přes italki jednodušší na přípravu, protože probíhají většinou v neformálním duchu. Face to face výuka je časově náročnější. Jednak co se týče přípravy, ale taky času, kterej musím věnovat přemístění se z domu do učebny. Na druhou stranu se face to face snáz předávají znalosti. Mnohem líp se se studenty komunikuje, když sedí přímo před váma. Taky pochopitelně nejste naprosto závislí na technice, hlavně na internetovým připojení.

No zkrátka všechno má své plusy a mínusy.

 

However, so far so good.

 

Začínám mít pocit, že se ubírám tím správným směrem a fakt pociťuju štěstí a spokojenost. Dělám něco, co mě baví, učím se nový věci a zároveň mám dost času i sama pro sebe a na ostatní aktivity. Ještě musím trošku zabojovat s leností/prokrastinací, která mi často žere čas a bývám za to na sebe dost naštvaná…a bude to skoro dokonalý :)))

 

A víte, na co se letos těším ze všeho nejvíc? Že po hooodně dlouhé době zažiju Vánoce, kdy nebudu muset řešit kolik mám času do zkoušek a kdy se už musím začít učit. Bude prostě čas na válení, jídlo, pohádky a mé blízké <3

Can’t wait!

 

24.1. 2019

Konec ledna. To to uteklo.

Vyučování v jazykovce mě baví a věřím, že mi dalo super zkušenosti. Taky jsem strašně ráda, že jsem začala učit online, protože je to skvělý.
Celkově mě baví učit. Cítím se v tom dobře a dělá mi velkou radost, když vidím něčí pokroky.  Mám se ještě hodně co učit a samozřejmě potřebuju ještě roky a roky praxe, ale za tuhle zkušenost a příležitost jsem moc vděčná. Přijde mi, že všechno je tak, jak má být.

Úzkosti a bolesti břicha ustaly, nejistoty ještě pochopitelně mám, ale myslím si, že je to úplně přirozený.
A tak nastává čas posunout se blíž dalšímu cíli. Několikaměsíční cestě do Asie.

 

V práci podepisuju výpověď a začátkem února končím. Studenty po mě převezme nová lektorka a já už budu učit jen online. Jestli to bude stačit, jestli mě to na cestě uživí a jestli se to bude celé dát zvládat, to ukáže čas. Já věřím, že to nějak půjde.

Všechno jde, když se chce.

 

Tak držte palce, budu podávat hlášení!

 

Co říkáte na online výuku vy? Máte s ní (ať už jako učitelé nebo studenti) zkušenosti?

Napiš svůj názor

  • 105 2
  • 57 5
  • 92 11
  • 58 7
  • 66 4
  • 71 12
  • 56 5
  • 68 4
  • 77 5
  • 107 4
  • 105 2
  • 57 5
  • 92 11
  • 58 7
  • 66 4
  • 71 12
  • 56 5
  • 68 4
  • 77 5
  • 107 4
  • 58 3
  • 47 1