Deník začínající učitelky #2

26.9. 2018    Step by step

Původní plán byl dodělat školu a odjet na cestu do Asie. Jak jsem ale už říkala, po posledních státnicích jsem skončila tak vyřízená, že jsem si neuměla představit začít něco řešit, plánovat a vrhat se do neznáma. Cítila jsem, že se potřebuju trošku zklidnit a hodit do pořádku.

No a samozřejmě taky peníze…potřebuju si našetřit, abych se na nějakou delší cestu mohla vůbec vydat. Taky se musím zaměřit na takovou práci, kterou budu moct dělat odkudkoli na světě, a proto jsem si řekla, že by bylo fajn se teď věnovat hlavně angličtině, se kterou je větší možnost pracovat i v zahraničí.

Moje představa byla taková, že zkusím nějaké doučování v mým okolí. Pak jsem se ale dostala k nabídkám z jazykových škol. Na jednu jsem se ozvala pro víc informací a další týden jsem jela do Olomouce na pohovor. Je ale pravda, že jsem nebyla moc přesvědčená, že je zrovna tohle ta práce, kterou bych chtěla. Nejvíc mě odrazovalo dojíždění, taky vedení skupinových kurzů, na který jsem se necítila dost připravená a pochybnosti o tom, co vlastně umím, jestli jsem na to ta pravá a jestli to zvládnu.

S paní ředitelkou jsme si každopádně příjemně popovídaly, já jsem jí na rovinu vyklopila, že hledám práci jen do cca konce ledna a potom plánuju odjet, takže se po pár dnech rozmýšlení rozhodla přijmout někoho, kdo zůstane na delší dobu (pochopitelně). No a mně se vlastně ulevilo!

Uvědomila jsem si, že teď nechci nikam dojíždět a honit se. Chci být v klidu, v co možná nejmenším stresu a nejlíp dělat to, co opravdu chci…jako by to vlastně nehledal každej z nás, že?

Rozhodla jsem se proto začít hledat něco blíž místu, kde bydlím. No a k mému překvapení dokonce i u nás, v poměrně malým městě, máme jazykovou agenturu.

A tak jsem tam napsala mail, jestli nehledají posilu a poslala svůj čerstvě upravený životopis. Majitel agentury mi ještě ten den volal a hned jsme se domluvili na pohovoru.

 

No a ve zkratce – příští týden učím.

28. 9. 2018    Nová práce

Začínáme. Čekají mě první dny v nové práci a pomalu se opět objevují moje nejistoty a strachy. Vždyť nic neumíš! Ty chceš jít někoho učit? To jako vážně? Vždyť jsi teď vylezla ze školy a nemáš žádný zkušenosti!

No, a tak ráno zase klasicky co nejdýl ležím schoulená pod peřinou a snažím se před vším schovat. Vždyť už máš to, co jsi vlastně chtěla, tak proč zase ty pochyby? Uklidni se, vstaň, nadechni se a pomalu, v klidu začni. Jo, tak já se sebou často mluvím.
Pojď na to Juldi, MUSÍŠ, prostě MUSÍŠ!

Docela mě stresuje, že jsem od svého šéfa nedostala dost informací o svých budoucích studentech. Pořádně nevím, kolik jim je let, na jaké úrovni AJ jsou, jaká je jejich motivace apod. Základní informace, který potřebuju k tomu, abych si mohla připravit první lekce. Mám prostě obavy, že nebudu dost nachystaná.
Taky by mi bodly nějaký tipy na materiály. Ještě se v tom všem úplně nevyznám. Materiálů existuje celá hromada, a tak se tím prodírám, projíždím net a radím se s kamarádama, kteří mají jako učitelé/lektoři zkušenosti.

Uklidňuju se tím, že moji budoucí studenti jsou z našich hodin určitě mnohem víc nervózní než já. No ne?

 

Tak. První lekce připravené.Nahodím úsměv, masku „nebojte se, jsem zkušená učitelka“ a můžeme jít na to! Masku „všechno vím všechno znám“ nenasazuju. Je úplná pravda, že nevím a neznám všechno a nedělá mi problém to přiznat. Myslím si, že studenti se cítí příjemně a možná je to i povzbudí, když vidí, že ani jejich učitelka není vševědoucí. A já si navíc ráda věci dodatečně nastuduju, vždyť o tom to přece taky je!

1.10.2018    First day at work or not?

 Můj první den v práci.  Má první lekce.

Odpadá.

No to nám to ale hezky začalo!

 

Nevadí, další lekce proběhly v klidu a všechno bylo fajn. Já se seznámila s několika novými studenty a začínám se těšit na další lekce i nové studenty, kteří mě čekají.

14.10.

Úzkosti ani bolesti břicha mávnutím kouzelnýho proutku nezmizely, ale už se cítím mnohem líp. Ještě pořád se stává, že se ráno chumlám pod peřinu, a ne a ne ven, ale bojuju!

Do práce chodím 3x týdně a mám 9 pravidelných studentů. Věkově i úrovní angličtiny se od sebe hodně liší, takže přípravy lekcí jsou pro mě ještě dost časově náročný, ale postupně se do toho dostávám.
Asi před necelým měsícem jsem taky díky projektu Travel Bible objevila platformu italki, kam jsem se zaregistrovala a postupně si vytvořila učitelský profil. Jak jsem se k italki dostala a víc o tom, jak tahle platforma funguje popíšu v samostatným článku. Pomalu teda začínám učit i online a fakt mě to baví!

Vím, že moje nejistoty a úzkosti časem zmizí a já si budu celý pracovní proces užívat. Zároveň nepochybuju, že moje současný pochyby nenahradí zase jiný, ale vím, že se s nima porvu.
Tak, jako vždycky. Po svým a úspěšně!

 

„He who is not everyday conquering some fear has not learned the secret of life.“ Ralph Waldo Emerson

 

A s čím bojujete vy? Jaký jsou vaše strachy a obavy a jaký na ně máte zbraně?

1 comment

Join the discussion and tell us your opinion.

Anetreply
Září 27, 2019 at 8:15 am

Julinko,
jsem moc ráda, že jsem narazila na tento blog, těším se, až si projdu všechny články 🙂
Tyto pocity znám úplně dokonale, při mé první hodině účetnictví, kterou jsem učila před dvěma týdny, jsem zažívala do puntíku to stejné. Moje obavy ohledně toho, že nejsem až tak kompetentní, abych někoho učila, že celé další studium, které mám před sebou, nezvládnu a že je to možná velké sousto, jsou ale (doufejme) normální.
Moje oblíbené motto, které si často opakuju: Everything seems impossible until it’s done!
Navíc neznám nikoho jiného, kdo by byl víc předurčen být paní učitelkou, tvoje laskavost, charisma a pozitivní přístup prostě musí dostat každého.
Hodně sil a štěstí a pochyby jenom krátkodobé, které se ukáží jako falešné.
Myslím na tebe Juldi ♥♥
Anet

Zanech zprávu

  • 147 23
  • 73 6
  • 55 3
  • 15 0
  • 79 2
  • 53 4
  • 46 7
  • 40 1
  • 68 7
  • 27 2
  • 147 23
  • 73 6
  • 55 3
  • 15 0
  • 79 2
  • 53 4
  • 46 7
  • 40 1
  • 68 7
  • 27 2
  • 117 2
  • 60 5